Zkuste českou variantu na francouzské ovocné koláče... Ta s broskvemi stojí za to!
Na sladké těsto, které by mělo po zpracování zůstat alespoň jednu hodinu v lednici nebo jiném chladném místě, potřebujeme:
Cukroví snědeno, ať žijí borůvkové muffins!
Kafárna na kus řeči se nachází hned u metra Pražského povstání - v téhle části města je kaváren jak šafránu, možná proto jsme začli chodit právě sem. V létě je tu příjemná zahrádka a většinou zde místo vždycky najdete. Pokud na vás přijde hlad, není nic lepšího než si dát jejich "placky" - zvláště tu se špenátem "Placka na kus řeči".Montmartre je místo s úžasným potenciálem - tradice (Kisch, Kafka a další) a skvělá poloha (na Starém Městě, ovšem nikoli přímo v turistickém blázinci). Bohužel tento potenciál tak úplně nevyužívá.
Patina místa je působivá, místy jde ovšem za hranici únosnosti (poškozené, nikoli opotřebované čalounění). Nabídka nápojů je běžná a solidní, jídla jsou kavárensko-hospodská. Montmartre má stabilní a zajímavý vinný lístek, což je rozhodně velké plus. Na požádání tu člověk dostane místo balené vodu z kohoutku, za kterou si kavárna nic neúčtuje.
Atmosféru kavárny bohužel naprosto nevhodná hudba. Nevím, kdy a proč k tomu došlo, ale při posledních několika návštěvách se z reproduktorů nenesl ani jazz, ani swing, ale Evropa 2, a to vždy poměrně hlasitě. Škoda. Celá kavárna je navíc bohužel celá kuřácká.
Vážená paní,K tomu ještě lucianka ve svém komentáři dodává:
bez znalosti konkrétních souvislostí Vám mohu odpovědět jen v obecné rovině. Proti podávání čerstvě natočené vody z vodovodního kohoutku v provozovně stravovacích služeb, která má jakost vody pitné ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., v platném znění, při dodržení podmínek a povinností stanovených pro provozování stravovacích služeb, nemohou být z hlediska hygienické služby námitky.
S pozdravem
MUDr. Hana Kunstovná
Odbor hygieny výživy a PBU
Hygienická stanice hl.m. Prahy
Pak jsem s paní mluvila ještě osobně a vlastně mi řekla, že pokud v restauraci dodržují základní hygienická pravidla (čisté sklo, pitná voda, ... - bez toho by to asi těžko šlo), tak není důvod vodu nepodat. Je to důkaz jejich lenosti! Výmluva na hygienu Vážně neplatí!Update (již zcela finální):
Malá Strana skrývá mnohá tajemství. Barbar patří mezi ně.
Příjemná atmosféra, nevšední výzdoba. Originální menu. I v sobotu v půl jedenácté večer je kuchyně v provozu, takže není problém dát si něco menšího. Obalované jalapenos plněné sýrem feta? Husí jatýrka "Foie Gras" s kousky rebarbory marinované v malinovém octě? Crêpe, galette? Ano, ano, ano.
A drobnosti navíc? Třeba domácí mátová citronáda se zázvorem nebo úsměv obsluhy.
Hnutí DUHA rozjelo nedávno poměrně zajímavou kampaň - Hledá se česká buchta. Doporučuji!
Veselá část kampaně spočívá v tom, že přes stránky hnutí má každý možnost poslat českým výrobcům předpřipravený (ale upravitelný) mail s výzvou k orientaci na výrobu biopotravin. Reakce výrobců stojí za to.
Tak já nevím.
Zaskočil jsem do pizzeria Kmotra po delší době, dostal jsem totiž chuť na jejich pizzu zvanou La Crema. Je to vydatný kousek ve složení mozzarela, šunka, smetana, parmezán - skutečně nic dietního, ale nutno říct, že kombinace je to velmi chutná. Když o tom tak uvažuji, byl to vždy jediný důvod, proč do Kmotry zajít.
Pizza je stále stejná - vydatná a chutná. Obsluha by mohla k jídlu připojit i úsměv, jistě by tím nic netratila. Potěšilo mě, že mírně nechápavý výraz, který byl reakcí na mou prosbu o sklenici obyčejné vody z kohoutku, netrval příliš dlouho a následovala po něm skutečně sklenka vody (a nikoli sáhodlouhé výmluvy o hygienicích nebo zákazu ze strany majitele, se kterými se lze ještě na řadě míst setkat). Mimochodem, na účtu se vůbec neobjevila.
Ale jak už jsem uvedl, nevím. Sto padesát korun za pizzu, kterou mám sice rád, ale kvalit nebeské many nedosahuje, je možná trošku moc. 2Unlimited a další obskurnosti, zde nikoli jako volba zlotřilého rozhlasáka, ale jako vědomá volba, člověku mého ražení trávení neulehčují. (Mimochodem, marně vzpomínám, kdy jsem naposled navštívil restauraci, kde by hudební kulisa vhodně dotvářela atmosféru.)
Není to proto ani nadšené "ano, musíte do Kmotry, protože bez La Cremy nelze existovat", neí to ani zděšené "proboha, tomu místu se vyhněte". Je to jen rozpačité "tak já nevím" způsobené nejednoznačností zážitku, tedy jakousi šedí.
Dobrá trafika funguje už dlouhá léta. Je to podnik, který má svébytnou atmosféru. Ale nyní triumfuje novinkou: v Trafice se nekouří!
Pro ty, kteří tohle téměř legendární místo ještě nenavštívili, nabízíme krátké představení.
V přední místnosti podniku je běžná trafika, která nabízí noviny, časopisy a kuřácké potřeby. Zakoupit je možné i vína, čaje a kávy, zápisníky a knížky, šperky nebo jiné drobnosti. U dvou stolků, které jsou hned za výkladní skříní, je možné posedět, ale není to dvakrát pohodlné.
Zadní místnost je čistě kavárenská, stejně jako zahrádka (část vnitrobloku několika vinohradských domů), která přes léto poskytuje velmi příjemné posezení. Zatímco zahrádka nabízí posezení na jednoduchých dřevěných židlích, místnost je vybavená starým bazarovým nábytkem, je tedy potřeba usedat s opatrností, a to jak na židle a křesla (pozor na vyskakující péra), tak i ke stolkům. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsou k dispozici různé stolní hry.
Dobrá trafika nabízí poměrně solidní výběr kávy, čaje a vína, zmrzlinové poháry, sladkosti ke kávě a další věci pro zpříjemnění dne. Z drobných kavárenských jídel mírně vyčnívá pita se sýrem.
Tohle Spropitné bude trošku atypické. Celé se totiž točí kolem hotovek.
Pracující lid velkoměstský většinou kolem poledního řeší, kam vyrazit na oběd. Kritéria se asi u každého liší. Já dávám každopádně přednost místům, kde si lze vybrat z více jídel, kde je příjemná a rychlá obsluha a kde cena odpovídá výkonu.
Jestli máte podobné nároky a marně hledáte, ukončete hledání. Mad bar je ráj pro kohokoli, kdo si chce v poledne užít.
Je to velmi luxusní polední rychlovka. Za 100 (slovy sto) korun českých totiž dostanete polévku, hlavní jídlo a sladkou tečku. Ale ne ledajaké hlavní jídlo. Na výběr je pět mas, k nim pět příloh, plus dvě vegetariánská jídla. Hotovka, to bude takové narychlo ohřáté a ledabyle servírované, řeklo by se. Chyba lávky. Takhle krásně servírovaná jídla mnohdy nedostanete ani v podnicích, které se tváří, že jsou hoch. Polévky jsou poctivé. A sladká tečka, to může být i čerstvě připravená palačinka. Bez pozorné a milé obsluhy by to všechno ale byla jen polovina úspěchu. Jenže i tady Mad bar funguje na sto procent.
Mimochodem, vypadá to tam skvěle. A myslí tam hlavou - polední menu je totiž online.
Mínusy? Ve větší části podniku se přes poledne kouří (ta menší, nekuřácká, aspoň skýtá částečný pohled do kuchyně). Žádný další mě nenapadá.
Jak vypadá Mad bar večer, to netuším. (Údajně velmi živě.) Ale hodlám to brzy osobně zjistit.
Místo, kam vždy rád zajdu, jsem-li poblíž, je bistro u tramvajové zastávky Strossmayerovo náměstí (tram 5, 8, 12, 14 a 17). Jejich gyros v tortille považuji za nejlepší v Praze. Za šedesát korun člověk získá balíček plný zeleniny, dobře ochuceného masa, s troškou jogurtové omáčky. Ideální poměr cena/výkon. (Pány si dovolím upozornit na velmi sympatickou paní, která gyros připravuje a umně motá do placky.)
Strašnice jsou trošku mimo střední proud a mimo obvyklé cesty. Pokud se vám ale stane, že zapomenete vystoupit z tramvaje a dojedete na zastávku Nádraží Strašnice (tram 22, 26 a 24), nezoufejte. Naopak, radujte se. Jednu z vůbec nejlepších pizz v Praze máte totiž na dosah.
Nenápadné bistro stojící na okraji nízké budovy plné obskurních obchůdků je skrytý poklad. Mladý Ital, který tam připravuje pizzu a který bývá většinu času mírně zamračený, nabízí své výtvory ve dvou variantách. Na ty označené "z klasických produktů" rovnou zapomeňte, je to low-end. Vybírejte zásadně z těch, které jsou "z italských produktů". Trošku vyšší cena (39 korun za osminku) bude plně vyvážená vytříbenou chutí tohoto mnohdy zbytečně opovrhovaného pokrmu.
Několik tipů navíc. Pokud nejste autem, nepokoušejte se dovézt si pizzu domů - vychladne příliš rychle a ohřátá je snad horší než studená. Pokud tedy máte opravdu hlad nebo jste 2+, dejte si celou - je to na stojáka, ale stojí to za to. A v neposlední řadě, přihoďte pár drobných navíc. Odměnou vám může být třeba pití zdarma.
V sobotu cestou z městské knihovny jsem si ve Valentinské všiml nového(?) obchůdku s italskými potravinami. Na tabuli psali, že mají i bagety a sendviče, neváhal jsem tedy a vešel. Milá dáma s mírným, zřejmě ruským přízvukem mi na dotaz, zda si mohu dát něco malého, ukázala dvě čerstvé bagetky a s pohledem na prosklený pult plný uzenin a sýrů se optala, co bych do bagetky rád. Zaskočen vstřícností, zmohl jsem se jen na cosi o sušené šunce a sýru. "Sušená rajčátka?" "Ano." Za tři minuty jsem odcházel s výbornou bagetou, která mě stála příjemných šedesát korun.
Myslím, že je na čase shromáždit tipy na místa, kde se v Praze člověk rychle a přitom dobře nají. Ať už to jsou lahůdkářské obchody, kde vám během pár chvil vykouzlí něco malého do ruky, pouliční stánky, vyjímečná arabská/čínská/indická/italská/jakákoli jiná bistra. Je to lahodné, rychlé, cenově dostupné? Sem s tím!
Hospůdka Pod hrází je umístěná tak akorát, pokud se jde člověk projít (občerstvení v pravou chvíli) nebo se dobře najíst a při následné procházce dobře vytrávit. Je totiž jen kousek od Hostivařské přehrady, přímo na břehu Botiče.
Pro letní měsíce je samozřejmě nejdůležitější zahrádka, která je ostatně hlavním lákadlem tohoto místa. Je sice bez obsluhy, ale nabídka jídla i pití to vynahradí.
Točené pivo a točená Kofola jsou dobrý základ. Hospůdka má poměrně bohatý jídelní lístek, včetně ryb a masa z grilu, vydatných salátů, ale i drobností k pivu nebo sladkostí. (Dobrou zkušenost jsem udělal i s tak všední položkou menu, jakou by zdánlivě mohl být Mixgril, jako přílohu jsem si dopřál listový špenát s ořechy.)
Pod hrází je dobře. Zážitek vhodným způsobem vylepší pan šéf, bodrý chlapík s šedivým knírem a permanentním úsměvem na tváři.
Těsto: 200 g tmavé čokolády (60 % a více), 200 g másla, 120 ml instantní kávy, 170 g hladké mouky, lžíce prášku do pečiva, trocha sody, 400 g cukru, 25 g kakaa, 3 vejce, 75 ml podmáslí.
Poleva: 200 g tmavé čokolády, 280 ml smetany (30 % a více), 2 lžíce cukru.
Postup: Troubu rozpálit na 160°C. Těsto: rozpustit čokoládu a máslo v kávě; promíchat mouku, prášky, cukr, kakao; smíchat vejce a podmáslí. Pak vše smíchat. Dát do formy a péct asi hodinu, možná i ždibec déle. Nechat vychladnout. Rozpůlit.
Poleva: zahřát smetanu a cukr, provařit, vypnout, rozpustit čokoládu, míchat do hladka. Nechat mírně vychladnout a zatuhnout.
Polevu umístit dovnitř dortu. Přiklopit a nahoru opět polevu. Umístit do lednice.
Tip navíc: smíchat cukr 50:50 s hnědým cukrem.
Jakkoli bizarně to může znít, smícháním Granka a dobře vychlazeného Coco Milk (čili kokosového nápoje, který má sloužit jako náhrada mléka) vzniká překvapivě lahodný nápoj.
Ano, nezastírám, co se polévek týče, jedná se u mě o posedlost v pravém slova smyslu.
Takže následující tipy a recepty jsou skutečně bambilionkrát ozkoušené :-)
Hrášková polévka
1 litr drůbežího bujónu (pro začátečníky z kostky)
1 balení zeleného mraženého hrášku (Bonduelle 300-400g)
jíška ze dvou lžic másla a tří lžic hladké mouky (rozpustíme máslo a za stálého(!!) míchání zapracujeme mouku - necháme chvíli probublat,ale pořád mícháme, mělo by to mít konsistenci kašičkoidní a barvu zlatavou)
pepř a sůl popř. Podravku
Takže -vytvořte jíšku v polévkovém hrnci, zalijte vroucím bujónem, přidejte hrášek a nechte povařit tak zhruba 20 minut ( nejen proto aby změknul hrášek, ale taky kvůli jíšce, ta by se měla preventivne vařit aspoň 15-20 minut, jinak si koledujete o lehké žaludeční potíže) . Na závěr pohlaďte polévku ponorným mixérem do krémova.
Výsledek má jemnou sladce hráškovou chuť a krásnou zelenou barvu, takže ho dozdobte kopečkem šlehačky nebo smetany, přidejte lístek máty a nechte si chutnat:-)
Rajčatové polévka
1 malá cibule
3-4 zralá rajčata, oloupaná a nakrájená nebo 1 plechovka sekaných rajčat
1 balení (400g) rajčatové passaty nebo pyré
500 ml bujónu (já dělám z kostky s příchutí olivového oleje a bylinek)
jíška viz výše
cukr, sůl, pepř, bazalka nebo oregano, olivový olej
alternativně trojúhelníček taveného sýra
Na trošce olivového oleje zpěňte cibulku na drobno. Až zesklovatí, zalijte ji bujónem, vražte tam všechnu rajčatovinu a dochuťte cukrem, solí a pepřem. Podle druhu rajčatového pyré volte množství cukru - levnější bývají kyselejší, takže se nebojte a vražte tam pro začátek plochou polévkovou lžíci - ochutnejte - a případně přidejte.Mezitím udělejte jíšku (viz výše)
Zahustěte polévku jíškou a nechte bublat na mírném plameni tak 15-20 minut. Před koncem vaření vsypte koření a rozpusťte v polévce sýr.
Opět servírujte třeba s kysanou smetanou..
Pórková polévka
1 pórek
1 karotka
500 ml bujónu
jíška
sůl, pepř, pažitka
olej
Pórek očistěte, omyjte a rozdělte na bílou a zelenou část. Tu bílou najemnou nakrouhejte, zelenou nakrájehte na tenká kolečka. V hrnci zpěňte cibulku, přihoďte bílou část pórku a lehce osmahněte. Přilijte vývar, chvilku povařte a pak rozmixujte ponorným mixerém dohladka.
Ochuťte solí a pepřem, přihoďte zelenou část pórku a mrkev nakrájenou na kolečka. Zahustěte jíškou, a povařte ještě asi 10-15 minut, asi tak aby mrkev byla ještě maličko křupavá, ale už dostatečně měkká.
Ozdobit můžeete pažitkou, kopečkem smetany nebo orestovanou slaninou.
Nekuřácké překvapení.
Do Kolíbky, kavárny/hospody, nechodím často, mé návštěvy jsou spíš náhodné. A tak jsem se nechal příjemně překvapit. Kolíbka je nově vymalovaná, objevilo se i pár nových světel a hlavně je nekuřácká. Tím ovšem pozitiva nekončí.
Z vín i destilátů si člověk vybere. Čokoláda je hustá, skoro jako pudink. Čajů je na kavárnu velmi pestrý výběr. Malá kavárenská jídla jsou velmi chutná - toasty s bazalkovým pestem a parmezánem, na listu čínského zelí podávaný nakládaný hermelín atd.
Prostě prima kavárna přímo v centru, kde člověk nenačichne a ještě si pochutná.
Jen si dovoluji upozornit, že jsme upgradovali blog, co přináší řadu výhod a nových možností. Zejména bych rád zmínil že
Zklamání.
V Kuřeti v hodinkách jsem byl naposledy před více než jedním rokem. Příjemně jsme tehdy poseděli, popili, dali si pár skvělých a nepříliš drahých dobrot, které se hodí k pivu, jako napříkald husí jatýrka se sádlem a opečenou cibulkou nebo nakládaný hermelín.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme včera ve stejném podniku objednali k pivu sýrový talíř a uzeninový talíř. Za víc než sto dvacet korun jsme dostali talíř více prázdný než plný, sice umně nazdobený, leč chudý. Ba co hůř, pečivo nebylo v ceně.
Abychom se trochu dojedli, objednali jsme si rozpečený hermelín s brusinkovým terčem a feferonkou, který nám sice trochu spravil chuť, nicméně i k němu jsme si museli objednat pečivo. O tom, že nepříliš příjemná obsluha nám celý večer také zrovna nevylepšila.
Sečteno podtrženo, do Kuřete už nikdy více. Rádoby hogo fogo hospůdka (burgery za necelé dvě stovky) na hlavní třídě proletářského Žižkova je trochu moc.
