Spropitné: Kafárna na kus řeči - Praha, Podolí

Kafárna na kus řeči se nachází hned u metra Pražského povstání - v téhle části města je kaváren jak šafránu, možná proto jsme začli chodit právě sem. V létě je tu příjemná zahrádka a většinou zde místo vždycky najdete. Pokud na vás přijde hlad, není nic lepšího než si dát jejich "placky" - zvláště tu se špenátem "Placka na kus řeči".

V poslední době ale téhle kavárně nemůžu přijít na chuť - káva Segafredo (mluví samo za sebe), horká čokoláda ze sáčku, lékořicový čaj, který snad nikdo nepije a štrúdl (rozhodně ne domácí) se "šlehačkou"! Zakouřené prostředí pohodě také nepřidá. I možná proto sem chodí místní spíše na pivo než na kávu...

P.S. Vodu z kohoutku tu také nečekejte. Škoda.

Lilek s balsamikem

self portrait with eggplant
Originally uploaded by romanlily.

Drobnost, kterou přivezla ze Sicílie Dáša.

Lilek pokrájíme podélně na tenčí plátky a necháme vypotit.

Opékáme na pánvi na troše oleje a s řádným přídavkem balsamikového octa do chvíle, než okraje mírně ztmavnou. Podáváme lehounce překápnuté citronem.

Spropitné: café Montmartre, Řetězová 7, Praha 1

Montmartre je místo s úžasným potenciálem - tradice (Kisch, Kafka a další) a skvělá poloha (na Starém Městě, ovšem nikoli přímo v turistickém blázinci). Bohužel tento potenciál tak úplně nevyužívá.

Patina místa je působivá, místy jde ovšem za hranici únosnosti (poškozené, nikoli opotřebované čalounění). Nabídka nápojů je běžná a solidní, jídla jsou kavárensko-hospodská. Montmartre má stabilní a zajímavý vinný lístek, což je rozhodně velké plus. Na požádání tu člověk dostane místo balené vodu z kohoutku, za kterou si kavárna nic neúčtuje.

Atmosféru kavárny bohužel naprosto nevhodná hudba. Nevím, kdy a proč k tomu došlo, ale při posledních několika návštěvách se z reproduktorů nenesl ani jazz, ani swing, ale Evropa 2, a to vždy poměrně hlasitě. Škoda. Celá kavárna je navíc bohužel celá kuřácká.

Balená voda: dost!

Water = Health
Originally uploaded by ...Tim.

Balená voda je zbytečnost, v restauracích zvlášť. Proč máme být terčem nechápavých a posměšných pohledů, kdykoli požádáme o sklenku nebo karafu vody? Proč nám číšnice a číšníci dokola opakují, že nemohou podávat vodu z kohoutku, protože k tomu nemají povolení hygieny (přestože ze stejné vody v se v kuchyni vaří)? Proč bychom měli připlácet za to, že dostaneme namísto absolutně dostačující vody z kohoutku

• vodu, která se přepravuje na velké vzdálenosti, a to zejména automobilovou dopravou,
• vodu, která je balená v plastu (vyráběném z ropných produktů), případně ve skle, které je poměrně těžké a jeho přeprava tudíž obtížnější,
• vodu ve směšně nepraktických baleních jako jsou miniaturní plastové lahvičky o objemu 0,25 l,
  
• vodu, která má jen výjimečně vlastnosti zásadně odlišné od vody z kohoutku.

Pokud chtějí restauratéři, kavárníci a čajovníci nabízet svým hostům čistou vodu a mají obavu, že to, co teče z kohoutku, není dostačující, existuje velmi snadné řešení: filtr.

Je na čase podpořit ty podniky, které nemají problém svým hostům nabízet vodu z kohoutku. Je na čase začít apelovat na ty, které s tím stále mají problém. Bojkotujeme balenou vodu!

Update - 18/6/2008:
Díky iniciativě lucianky z Florentyny víme víc. Na svůj dotaz mířený na Hygienickou stanici hl. m. Prahy dostala následující odpověď:

Vážená paní,

bez znalosti konkrétních souvislostí Vám mohu odpovědět jen v obecné rovině. Proti podávání čerstvě natočené vody z vodovodního kohoutku v provozovně stravovacích služeb, která má jakost vody pitné ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., v platném znění, při dodržení podmínek a povinností stanovených pro provozování stravovacích služeb, nemohou být z hlediska hygienické služby námitky.

S pozdravem

MUDr. Hana Kunstovná
Odbor hygieny výživy a PBU
Hygienická stanice hl.m. Prahy

K tomu ještě lucianka ve svém komentáři dodává:

Pak jsem s paní mluvila ještě osobně a vlastně mi řekla, že pokud v restauraci dodržují základní hygienická pravidla (čisté sklo, pitná voda, ... - bez toho by to asi těžko šlo), tak není důvod vodu nepodat. Je to důkaz jejich lenosti! Výmluva na hygienu Vážně neplatí!

Update (již zcela finální):
všechno důležité k tématu na www.vodovoda.cz!

Spropitné: Barbar, Všehrdova 17, Praha

Malá Strana skrývá mnohá tajemství. Barbar patří mezi ně.

Příjemná atmosféra, nevšední výzdoba. Originální menu. I v sobotu v půl jedenácté večer je kuchyně v provozu, takže není problém dát si něco menšího. Obalované jalapenos plněné sýrem feta? Husí jatýrka "Foie Gras" s kousky rebarbory marinované v malinovém octě? Crêpe, galette? Ano, ano, ano.

A drobnosti navíc? Třeba domácí mátová citronáda se zázvorem nebo úsměv obsluhy.

Crêpe k nedělní snídani

sunday morning crêpe
Originally uploaded by lipár.

Narazil jsem v (čerstvě přestěhovaném) bioobchůdku Rozmarýna na pražském Andělu na kaštanové pyré a vzpomněl si, že jedna z nejlahodnějších věcí, kterou jsem jedl, byla crêpe s kaštanovým pyré. Nedělní ráno, ideální příležitost.

Recept na crêpe jsem nevymýšlel, ale převzal, pouze s tím rozdílem, že mouka byla celozrnná hladká bio. Dala palačinkám tmavší barvu, zajímavou texturu i vůni.

Recept v krátkosti přeložený: umíchat jeden šálek mouky a dvě vejce, postupně přidat půl šálku mléka a půl šálku vody (výsledná konzistence by měla být řidší), špetku soli, dvě lžičky rozpuštěného másla. Na pánvičce rozehřát trošku oleje, nalít trochu těsta, krouživým pohybem rozlít po celém povrchu atd. (Velmi dobrou zkušenost jsem udělal s tenoučkou pánví s teflonovým povrchem, olej skoro nebyl potřeba, crêpe se nepřichytávaly, snadno se obracely.)

V kombinaci s kaštanovým pyré jsou úžasné. Domácí rybízová marmeláda je skvělým způsobem kontrastní. Pro ty, kteří se nejlépe uvolní při dostatečném přísunu sladkých podnětů, je nejvhodnější javorový sirup.

Česká buchta

Hnutí DUHA rozjelo nedávno poměrně zajímavou kampaň - Hledá se česká buchta. Doporučuji!

Veselá část kampaně spočívá v tom, že přes stránky hnutí má každý možnost poslat českým výrobcům předpřipravený (ale upravitelný) mail s výzvou k orientaci na výrobu biopotravin. Reakce výrobců stojí za to.

Bílý chřest na grilu

Asparagus vs. meat
Originally uploaded by danalipar.

Kdo nezkusil, neuvěří, kdo zkusil, podlehl. Jarní lahůdka z grilu.

Na gril si přichystáme DIY vaničku z alobalu, ve které necháme rozehřát máslo. Bílý chřest (oloupaný samozřejmě) poklademe do vaničky a pro jistotu přes něj poklademe ještě jeden dva kousky másla. Vyčkáme do chvíle, než je chřest měkký.

Hříbkové rizoto

risotto
Originally uploaded by lipár.

Držím v mrazáku zásobu předvařených hřibů. V sáčcích jsou houby i s trochou vody, ve které se hned po přinesení z lesa krátce vařily - je to velmi praktické. Když se pak chci pustit do rizota, dělám to následujícím způsobem.

Zmražené hřiby nechám povolit v cedníku. Vodu z nich zachytávám do hrnce, přidám kostku zeleninového bujónu od Würzlu a jen krátce povařím.

Mezitím osmažím na dostatečně velkém množství másla nadrobno posekanou cibulku. Když zesládne, přidám italskou rýži na rizoto. Když je rýže dostatečně potažená máslem, je čas přilít sklenku či dvě bílého vína. Potud vše snadné, jasné a relativně rychlé.

Následuje část pomalejší. Rýži postupně živím hříbkovo-zeleninovým vývarem - vždycky jen do té míry, aby rýže byla pod velmi tenkou hladinkou - a držím pod pokličkou na mírném plameni. V okamžiku, kdy je rýže dostatečně měkká, lepivá a jemná, přihodím hřiby, promíchám a sundám z ohně.

K dokonalosti zbývá jen čerstvě namletý pepř a parmezán.

Spropitné: Kmotra, V Jirchářích 12, Praha 1

Tak já nevím.

Zaskočil jsem do pizzeria Kmotra po delší době, dostal jsem totiž chuť na jejich pizzu zvanou La Crema. Je to vydatný kousek ve složení mozzarela, šunka, smetana, parmezán - skutečně nic dietního, ale nutno říct, že kombinace je to velmi chutná. Když o tom tak uvažuji, byl to vždy jediný důvod, proč do Kmotry zajít.

Pizza je stále stejná - vydatná a chutná. Obsluha by mohla k jídlu připojit i úsměv, jistě by tím nic netratila. Potěšilo mě, že mírně nechápavý výraz, který byl reakcí na mou prosbu o sklenici obyčejné vody z kohoutku, netrval příliš dlouho a následovala po něm skutečně sklenka vody (a nikoli sáhodlouhé výmluvy o hygienicích nebo zákazu ze strany majitele, se kterými se lze ještě na řadě míst setkat). Mimochodem, na účtu se vůbec neobjevila.

Ale jak už jsem uvedl, nevím. Sto padesát korun za pizzu, kterou mám sice rád, ale kvalit nebeské many nedosahuje, je možná trošku moc. 2Unlimited a další obskurnosti, zde nikoli jako volba zlotřilého rozhlasáka, ale jako vědomá volba, člověku mého ražení trávení neulehčují. (Mimochodem, marně vzpomínám, kdy jsem naposled navštívil restauraci, kde by hudební kulisa vhodně dotvářela atmosféru.)

Není to proto ani nadšené "ano, musíte do Kmotry, protože bez La Cremy nelze existovat", neí to ani zděšené "proboha, tomu místu se vyhněte". Je to jen rozpačité "tak já nevím" způsobené nejednoznačností zážitku, tedy jakousi šedí.

Tartiflette

tartiflette
Originally uploaded by donut.

Tartiflette jsou recept ze Savojska, ale nikoli tradiční, jak by se zdálo, ale novodobě marketingový, jak uvádí Wikipedie. To ovšem nic nemění na tom, že je to jídlo jednoduché, vydatné a velmi chutné.

Suroviny pro dvě osoby: 8 středně velkých brambor, kousek celeru, dvě menší cibule, tři stroužky česneku, anglická slanina, zakysaná smetana (v lepším případě crème fraîche), půlka sýru Reblochon (asi 200 gramů).

Příprava je velmi snadná. Brambory oškrabte, nakrájejte na silnější plátky a spolu se stejně nakrájeným celerem předvařte. Na větší pánvi osmahněte společně na kostičky nakrájenou slaninu s pokrájenou cibulí. Přidejte brambory, celer a pokrájený česnek. Zalijte zakysanou smetanou a na mírném plameni nechte „probublávat“. Ve chvíli, kdy jsou brambory měkké, poklaďte na vrch plátky Reblochonu, opepřete čerstvě namletým pepřem, přidejte hrst bylinek, zakryjte pokličkou a nechte pět minut dojít. Před podáváním důkladně promíchejte.

Úprav a způsobů přípravy tartiflette je vícero – jistě se najdou tací, kteří po přidání Reblochonu pánev vezmou a dají pod gril zapéct. Reblochon lze nejspíš nahradit - pan Cuketka navrhuje například Hermadur. Fantazii se meze nekladou, ostatně celer tam původně taky nebyl.

Spropitné: Dobrá trafika, Korunní 42, Praha 2

Dobrá trafika funguje už dlouhá léta. Je to podnik, který má svébytnou atmosféru. Ale nyní triumfuje novinkou: v Trafice se nekouří!

Pro ty, kteří tohle téměř legendární místo ještě nenavštívili, nabízíme krátké představení.

V přední místnosti podniku je běžná trafika, která nabízí noviny, časopisy a kuřácké potřeby. Zakoupit je možné i vína, čaje a kávy, zápisníky a knížky, šperky nebo jiné drobnosti. U dvou stolků, které jsou hned za výkladní skříní, je možné posedět, ale není to dvakrát pohodlné.

Zadní místnost je čistě kavárenská, stejně jako zahrádka (část vnitrobloku několika vinohradských domů), která přes léto poskytuje velmi příjemné posezení. Zatímco zahrádka nabízí posezení na jednoduchých dřevěných židlích, místnost je vybavená starým bazarovým nábytkem, je tedy potřeba usedat s opatrností, a to jak na židle a křesla (pozor na vyskakující péra), tak i ke stolkům. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsou k dispozici různé stolní hry.

Dobrá trafika nabízí poměrně solidní výběr kávy, čaje a vína, zmrzlinové poháry, sladkosti ke kávě a další věci pro zpříjemnění dne. Z drobných kavárenských jídel mírně vyčnívá pita se sýrem.

Spropitné: Mad bar, Plaská 5, Praha 5

Tohle Spropitné bude trošku atypické. Celé se totiž točí kolem hotovek.

Pracující lid velkoměstský většinou kolem poledního řeší, kam vyrazit na oběd. Kritéria se asi u každého liší. Já dávám každopádně přednost místům, kde si lze vybrat z více jídel, kde je příjemná a rychlá obsluha a kde cena odpovídá výkonu.

Jestli máte podobné nároky a marně hledáte, ukončete hledání. Mad bar je ráj pro kohokoli, kdo si chce v poledne užít.

Je to velmi luxusní polední rychlovka. Za 100 (slovy sto) korun českých totiž dostanete polévku, hlavní jídlo a sladkou tečku. Ale ne ledajaké hlavní jídlo. Na výběr je pět mas, k nim pět příloh, plus dvě vegetariánská jídla. Hotovka, to bude takové narychlo ohřáté a ledabyle servírované, řeklo by se. Chyba lávky. Takhle krásně servírovaná jídla mnohdy nedostanete ani v podnicích, které se tváří, že jsou hoch. Polévky jsou poctivé. A sladká tečka, to může být i čerstvě připravená palačinka. Bez pozorné a milé obsluhy by to všechno ale byla jen polovina úspěchu. Jenže i tady Mad bar funguje na sto procent.

Mimochodem, vypadá to tam skvěle. A myslí tam hlavou - polední menu je totiž online.

Mínusy? Ve větší části podniku se přes poledne kouří (ta menší, nekuřácká, aspoň skýtá částečný pohled do kuchyně). Žádný další mě nenapadá.

Jak vypadá Mad bar večer, to netuším. (Údajně velmi živě.) Ale hodlám to brzy osobně zjistit.